Píseň o domově

Životní příběh skladatele Bohuslava Martinů
Patnáct skic pro sólovou violu k poctě Bohuslava Martinů zkomponoval Jaroslav Krček. Ze vzpomínek a veršů Miloslava Bureše a z dobových svědectví sestavil Alfred Strejček.

Ladislav Kyselák – viola, Alfred Strejček – přednes

Nahráno v červnu 2009 ve Sboru CČSH v Praze 7 a ve Studiu Dlouhá.

Hudební režie: Jaroslav Krček
Zvuková režie: Radek Horák
Grafické zpracování obalu: © Petr Tejkal

Vydal © AMOS 2009/0007 | www.alfredstrejcek.cz

1. Motto + skica č. 1 (3:02)
2. Dětství v Poličče (2:38)
3. Skica č. 2 (1:48)
4. Česká rapsodie (3:05)
5. Skica č. 3 (0:51)
6. Paříž (2:41)
7. Skica č. 4 (2:10)
8. Charlotte (3:03)
9. Skica č. 5 (1:29)
10. Cesta za oceán (3:53)
11. Skica č. 6 (0:48)
12. Inspirace lidovou písní (1:59)
13. Skica č. 7 (2:03)
14. Májové otvírání studánek (2:35)
15. Skica č. 8 (0:41)
16. Studánky I. (1:03)
17. Skica č. 9 (0:28)
18. Studánky II.(1:23)
19. Skica č. 10 (0:57)
20. Řím 1957 (2:34)
21. Skica č. 11 (1:48)
22. Schönenberg (1:30)
23. Skica č. 12 (1:36)
24. Vzpomínání na domov (2:35)
25. Skica č. 13 (2:32)
26. Ohlédnutí (1:05)
27. Skica č. 14 (1:37)
28. Loučení (1:17)
29. Skica č. 15 + Poslední rozloučení (3:34)

Total time: 56:43

CD lze objednat na adrese www.alfredstrejcek.cz.

Píseň o domově nabízí životní příběh Bohuslava Martinů – recenze CD

K letošnímu 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů (v příštím roce uplyne 120 let od jeho narození) vydávají hudební vydavatelství řadu pozoruhodných titulů. Patří mezi ně i hudebně-literární pásmo Píseň o domově s etiketou firmy Amos 2009. Během necelé hodiny se posluchač seznámí s milníky skladatelova života, které mu jsou servírovány chronologicky, tedy od narození ve věži svatojakubského kostela v Poličce až po úmrtí ve Švýcarsku, a to v krátkých vstupech Alfreda Strejčka. Jeho jméno garantuje výsostně kultivovaný přednes, kdy zřetelná dikce je samozřejmostí. Text si ze vzpomínek a veršů Miloslava Bureše a z dobových svědectví sestavil Strejček sám. Textové sekvence prokládají nikoli jubilantovy hudební originály, ale patnáctero skic pro sólovou violu z pera Jaroslava Krčka. Jsou to jakési „ohlasové“ martinůovské miniatury, které vzdáleně asociují skladatelův rukopis, přičemž jejich převažující elegický tón podtrhovaný temnějším zvukem violy jako by zdůraňovaly skladatelovu touhu po domově, po rodné vlasti. Tato sóla s náležitou vroucností nahrál Ladislav Kyselák. „Cédéčkový“ životní příběh skladatele Bohuslava Martinů skýtá nejen pohotové poučení, takže může posloužit i k pedagogickým účelům, zároveň však – díky interpretům a autorům textu – tak činí s nepřeslechnutelným uměleckým citem.

KAM v Brně, Vladimír Čech

Píseň o domově – Životní příběh skladatele Bohuslava Martinů

Jubilejní Rok Bohuslava Martinů přinesl vedle koncertního a jevištního uvádění skladatelových děl také nové nahrávky jeho tvorby a řadu doprovodných akcí a vzpomínkových projektů. Mezi ně se řadí i koncertní pořad Píseň o domovině, kterým klasika české hudby 20. století oslavili skladatel Jaroslav Krček a herec a recitátor Alfred Strejček. Nahrávku koncertu vydali nyní také na CD. Jde o projekt působící velmi sympaticky. Písně v duchu odpovídajícím myšlenkové soustředěnosti a výrazové prostotě, jež z díla Martinů známe. Textové vstupy se tu pravidelně střídají s Krčkovými patnácti skicami pro sólovou violu v interpretaci Ladislava Kyseláka. Některé ze skic jsou variacemi na základní, vracející se téma, jiné (např. skica č. 3) jako by volaly po širším, samostatném rozvedení. Volba violy jako nástroje je velmi vhodná. Martinů sám viole věnoval několik samostatných opusů, zvláště v posledním období své tvorby (Serenádu č. 2 pro housle a violu, Duo č. 2 pro housle a violu, Rhapsodyconcerto pro violu a orchestr, Sonátu pro violu a klavír). Krčkovy skici z neoklasicistického stylu těchto skladeb vycházejí, takže „voní“ melodikou Martinů.

Text psaný s básnickou vzletností chronologicky vypráví o klíčových etapách skladatelova života, v pozdějších vstupech využívá vzpomínek básníka Miloslava Bureše, autora textů k cyklu Zpěvy o Vysočině. Právě vzniku nejznámějšího z nich, Otvírání studánek, je věnována rozsáhlá střední pasáž pořadu. Citace Burešových veršů se tu střídá s violovými variacemi na zpěv a hudbu této kantáty. Také pro líčení závěru skladatelova života je využito Burešových vzpomínek. Mj. dokládají, že nejen Martinů sám nikdy nepřerušil styky s domovem, ba stále doufal, že se domů přecejen podívá, ale také, že korespondenční, dokonce i osobní styk jeho přátel z Čech a Moravy byl přes existenci tzv. železné opony mezi Západem a Východem možný. Zvlášť působivě vyznívá (a to i díky violovým skicám) kapitola o skladatelově nemoci a smrti. Ačkoli textové pasáže nemohou nebýt v mnoha směrech fragmentem, je příjemné, že se v nich kromě základní faktografie objevují také zpestřující, uklidňující detaily. Navíc se tu projevuje i snaha začlenit osobnost Bohuslava Martinů nejen do kontextu české hudby, ale české národní kultury vůbec. Z přednesu Alfreda Strejčka cítíme jako vždy hluboké zaujetí pro zvolené téma a úctu k mluvenému slovu. Strejčkův melodicky hlas tu navíc výborně „ladí“ se sólovou violou.

Hudební rozhledy 02/2010, Jaroslav Someš